Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 29.11.2018 10:23:40 

Chovatelská  stanice  sheltií    Beryllova  krev

Bonnie
                             A3Ch  BONNIE GOLD  Lenfir  
 
Narozena: 28.10.2005
          Info:  zlatá fena, 34 cm, chovná, plnochrupá, CEA/PRA/Kat - neg. (2.10.2008, 17.12.2009)
                    genetika CEA - clear (Liběchov - 20.1.2009)
  Ocenění: vždy výborná, oblastní vítěz, krajský vítěz, 2xRes.CAC, CAC
  Zkoušky: zatím bez zkoušek - poslušnost ovládám, ale přece se nebudu předvádět, jsem dáma
      Agility: SA1, SA2, SA3, 1.místo v družstvech na MČR sheltií 2012, šampion A3
          Otec: Petr Pan Sněžný tygr
      Matka: Emily Endles Smaal Kim
 
 
napsala  Bonnie:
 
Panička mě říká Bony, Bonďo, Boňajs, Bonidlo, Bonýsku, to podle toho, co zrovna vyvádím  za lumpárny.
Narodila jsem se ve Vyškově 28.10.2005 u paní Lelkové a panička si pro mě přijela za té největší chumelenice v prosinci.
Jeli jsme do mého nového domova strááášně dlouho, uvízli jsme na dálnici, takže jsme přijeli do Prahy hodně pozdě. Byla jsem unavená a hladová. Panička mě vzala do náruče, vešli jsme do veliké králikárny (už vím, že se tomu říká panelák) a jeli jsme hodně vysoko výtahem. Pak se otevřeli dveře a přivítal mě další dvounožec, slečna Romanka. Byla jsem z toho celá vykulená, ale za chvíli jsem si zvykla a tahala se s tou slečnou o kaničku - to byla legrace. A ještě větší byla, když jsem mohla dalšího dvounožce (švagra mé paničky) kousat do palce u nohou. K mému velkému údivu jsme ale druhý den zase jeli dál až do Krupky. A to byl už konečně můj nový domov. Tady jsem měla připravený pelíšek a mističku s vodou. Všechno jsem si pořádně očuchala a označkovala jednou pořádnou loužičkou. (panička ji sice hned utřela, ale to mě nevadilo, stejně jsem za chvíli vyrobila jinou).
V noci mě bylo trochu smutno, ale vedle mě spala panička, tak jsem se nebála, vždycky když jsem zakňourala mě pohladila, tak jsem přestala fňukat, aby si nemyslela, že si domů přivezla fňuknu.
K mému velkému překvapení mě panička za tři dny přinesla psí kamarádku šeltičku Babetku. Byla s ní psina a hned jsem ji na uvítanou kousla  "něžně" do ocásku a do nohy. Moc se jí to asi nelíbilo, protože na mě zírala jak vyoraná myš. Ale za chvíli jsme byly kamarádky a vyváděly všechny možné i nemožné lotroviny a to nám zůstalo dodnes.
 
Rodokmen
 
 
 
 
                                   
 
 
 
 
 
 
TOPlist